Obsah

Pamětní kniha obce Slabce, I. díl

Založena 1915

Kronikáři Josef Fišer a Božena Haselmanová-Sýkorová


Úvod do dějin obce a prameny

Dějiny obce naší jsou od dávných dob dějinami rodů a rodin šlechtických, jež byly později majetníky veškerého statku a práv, v nichž obyvatelstvo ostatní žilo tu závisle až do doby, kdy dostalo se mu samosprávy. A i tu ještě vyhrazené právo virilistům, majetkově silnějším, a církvím ve správě obcí a škol nedalo lidu zapomenouti bývalé nadvlády, jež často neblaze působila na povahu jeho.

„V novějším čase o to se usiluje, by opět staré památky nejen ožily v mysli národa, ale též aby zachovány byly…“ tak píše Sebald Jirotka v úvodu svého dílka: „Slabce. Monografický pokus“, v r. 1895 v Praze nákladem vlastním vydaného; a právem zdůrazňuje znáti především svoji obec domovskou, aby láska a vážnost k domovině se vzmáhala.
Říd. uč. Sebald Jirotka působil v Slabcích v l. 1881 až 1898 a byl prvý, kdož pokusil se podati v soustavném obraze vše, co o Slabcích mu bylo známo. Později v r. 1902 vyšel prací uč. Rennera Popis politického a školního okresu rakovnického, kde Slabce – ovšem stručně – také jsou popsány (str. 292-297). V díle Ant. Cechnera Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu rakovnickém, díl II, v Praze 1913, najdeme o Slabcích důležité zprávy. Všem těmto pracím jsou podkladem Ottovy Čechy, Sedláčkovy Hrady a zámky vedle jiných ještě domácích pramenů. Na nich založen je i popis náš.

Výklad jména obce

Slabce svým původem zasahují v nejstarší doby osazení Čech. (Ve jméně Slabce skrývá se přezdívka. Slabci smutně prosluli slabostí. Slabec je podstatné jméno utvořené příponou –ec z přídavného jména slabý. Slabec množ. číslo mělo Slabci, 4. pád Slabce. Palacký a Sedláček mají tvar Slabce. Z konfirm. knih uvádí Žd.: in Lobec, in Slawetz, de Slabecz. Schaller má Slabetz, Slabic, Slobec. Dr. J. Mrázek – Jazykový výklad místních jmen v rakovnickém okrese, Věstník Musejního spolku v Rakovníce, 1929).

Nejstarší historie obce

Již při r. 1000 uvádějí se Slabce mezi vesnicemi darovanými od knížete Jaromíra věrnému sluhovi Hovorovi.

V pozdějších dobách byla ves rozdělena na několik částí; jedna část byla statkem vladyčím s tvrzí a stávala na místě nynějšího zámku. Ze statku toho konaly se služby ku hradu Křivoklátu. Jiná část vsi patřívala ku hradu Krakovci. Slabce byly sídlem soujmenného rodu; při roce 1360 připomíná se Bohunek ze Slabec, který držel část vsi se statkem vladyčím. Na části druhé seděl vedle Bohunka r. 1360 až 1369 Jan Chlumek z Chlumu, jsa také pánem podacím (patronem) v Kostelíku. R. 1361 byl statečný rytíř Ota ze Slabec (de Slabecz) patronem v Schönfeldu (v Kladsku).

R. 1383 seděl tu Aleš a Albrecht ze Slabec, kteří byli podílníky v Panoším Újezdě. R. 1405 byly Slabce přivtěleny s poplužním dvorem v Chlístově (Kostelík) ku zboží hradu Krakovce; připadaloť právo odúmrtí po Kateřině ze Slabec ku královské komoře.

Na statku vladyčím se připomíná r. 1424 velmi často Boreň, jinak Jindřich ze Slabec, jenž vyskytuje se od r. 1435 s bratrem svým také v držení Sadlna; mimo to měl v Hostrokryjích kmecí dvůr, který prodal za 19 kop gr. Janu Reinovi z Tyter a žil ještě r. 1456. Jindřich Boreň měl se svou manželkou Anežkou dva syny: Jindřicha a Jana. Oba synové koupili matčino věno ve Skryjích ke svým statkům; r. 1458 měli právo podací v Slabcích. V náboženských rozepřích za krále Jiřího stáli oba bratři věrně při králi. Po jednom Borňovi zůstali synové Mikuláš, Václav a Bořivoj, a po druhém syn Jiřík. Předešlí měli Sadlno a Přílepy, což obojí prodali r. 1487. Sadlno převzal od nich Jiřík. Jiřík zemřel bezdětek, a statky veškery ujal Bořivoj Boreň. Ten, jsa posledním rodu svého, prodal Slabce r. 1503, dvůr poplužní s krčmou a ves pustou, manství Sadlno Jindřichovi z Einzidle na Týřově za 100 kop gr.

Jindřich z Einzidle, přijav manství slabecké v dluhu, prodal je, ale r. 1506 je opět ujal a až do smrti své r. 1515 si na ně peníze vypůjčoval. Synové jeho se různě o jmění otcovské rozdělili, často se mezi sebou svářili, ano i poprali. Od nich koupil oba statky r. 1545 Jan Vahanče z Vahanče. Ten seděl na Slabcích ještě r. 1567 a po něm nepochybně i jeho synové, bratři Šebestian a Burjan.

Od jednoho z těchto bratří měla odkázány statky slabecké Johana Újezdecká, rozená ze Vchynic, vdova po Šebestianu Újezdeckém. Ta držela statky společně s bratrem nebožtíkovým Janem Jaroslavem, po jehož smrti a po rozdělení statků obdržela Slabce, Sadlno s Panoším Újezdem. Toto své vlastnictví odkázala paní Johana své milé vnučce Johance Kateřině Slepotické. Tato dala své jmění dcerám Johaně Evě, provdané za Munda z Mundenfeldu, a svobodné Kateřině Barboře.

R. 1670 držela Slabce Johana Eva Mundova a při sklonku XVII. století její synové Max Rudolf a Antonín Ignác. Max Rudolf koupil od své matky i manské statky v Slabcích, dvůr a krčmu výsadní pustou, pustou ves Sadlno s krčmou, pustými dvory a mlýnem. Tentýž dal r. 1705 ulíti pro slabecký kostel zvon. Vládl Slabeckem nějaký čas samostatně, načež je pustil Františku Karlu Vančurovi z Řehnic, jemuž r. 1702 vzdal též manské příslušenství za 16000 zl. Z kupní ceny vyplaceno konsistoři dne 17. května 1714 na mše, vydržování faráře a kantora 2000 zl.


Pokračování