Navigace

Obsah

Osobnosti městyse

Barbora Nerudová
(1795, Slabce -1869, Praha)
Matka básníka, novináře, autora Povídek malostranských Jana Nerudy. Vzpomínky na ni vtělil Jan Neruda do řady svých básní, fejetonů i malostranských povídek, byla předobrazem paní Bavorové z Týdnu v tichém domě, Neruda jí věnoval také báseň Matičce. Vzpomínky na ni zachytil ve svém díle také Nerudův obdivovatel Jakub Arbes. Barbora Nerudová byla dcerou zednického mistra Petra Leitnera z čp. 20, ve Slabcích prožila své dětství a mládí. Známou se stala nejen jako matka Jana Nerudy, ale také jako dlouholetá hospodyně francouzského vědce Joachima Barrande, proslaveného svým dílem o zkamenělinách středočeského kambria. Na počest Barbory Nerudové pojmenoval Barrande jednoho z jím objevených kambrických mlžů Babinka prima. Rodný dům Barbory Nerudové se nezachoval.


Karel Burian
(1870, Rousínov – 1924, Senomaty)
Jeden z nejslavnějších operních pěvců světa. K opernímu zpěvu zběhl ze studia práv, díky svému mimořádnému nadání dobyl během několika let Evropu i Ameriku. Všestranný pěvec proslul především svou nedostižnou interpretací náročných tenorových partů oper Richarda Wagnera. Za své umění byl Karel Burian vyznamenán řadou poct a řádů včetně tří titulů komorního pěvce, udělovanými v Německu za mimořádný přínos umění. Mimořádného uznání se Burianovi dostalo také od jeho pěveckého kolegy Enrica Carusa, když prohlásil: „Já dovedu jen něco, Burian všechno“. K nejzářivějším okamžikům Burianovy kariéry patří účast při pařížské premiéře opery Salome v květnu 1907, pro kterou si autor opery Richard Strauss vyžádal Karla Buriana do role Heroda a Emu Destinnovou pro titulní roli Salomé. Závratnou Burianovu kariéru plnou velkolepých uměleckých triumfů předčasně ukončila nehoda, když se Burian omylem napil žíravého louhu, který mu nenávratně poškodil hrdlo. Král pěvců, jak Buriana titulovala uměnímilovná Paříž, zemřel v osamění na svém statku v Senomatech. Na rodném domě v Rousínově připomíná Karla Buriana pamětní deska.

Pravoslav Kotík
(1889, Slabce – 1970, Praha)
Jeden z nejvýznamnějších českých malířů 20. století, autor slavných obrazů Modrý koník (1907), Studentská láska (1926), Kohout plaší smrt (1950) a řady dalších. Věnoval se i grafice a knižní ilustraci. Narodil se ve Slabcích čp. 60. Dům dodnes stojí, je součástí zámecké oranžérie. Otec Pravoslava Kotíka Bohumír Kotík byl ve Slabcích učitelem. Nedlouho před svou smrtí byl Pravoslav Kotík jmenován Čestným občanem Slabec.

Mikuláš Karlach
(1831, Brandýs nad Labem – 1911, Praha)
Probošt Královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, vynikající organizátor a hospodář. Významně se zasloužil o rozvoj Vyšehradu. Mimo jiné uskutečnil regotizaci vyšehradského chrámu, rovněž prosadil a zrealizoval rozšíření a přestavbu Vyšehradského hřbitova na národní pohřebiště a inicioval vybudování monumentální hrobky významných osobností českého národa – Slavín. V letech 1860-1871 byl Mikuláš Karlach farářem ve Slabcích, kde proslul svou lidumilností a podnikavostí – mimo jiné zajistil opravu kostela ve Slabcích, obnovu poutní kaple v Kostelíku, v Hřebečníkách zřídil školu, pro své farníky založil svépomocný potravní spolek a občanskou záložnu, prosadil i výstavbu nové silnice z Rakovníka do Slabec. Slabce byly jeho posledním působištěm před jeho odchodem na Vyšehrad.

Josef Antonín Janiš
(1749, Hněvčeves -1821, Loučín)
Významná osobnost českého včelařství. Napsal několik ceněných včelařských spisů, především Aučinlivé spravování včel pro lid obecný (1789) a Novou včelní knihu (1790). Objevil partenogenezi u včel (samobřeznost - způsob pohlavního rozmnožování, při němž se nový organismus vyvíjí z neoplozeného vajíčka), byl propagátorem rozběrných úlů a popularizátorem zakládání včelařských organizací. Civilním povoláním byl farář, v letech 1777-1784 let působil ve Slabcích, kde ho připomíná pamětní deska na budově fary.

Václav Stach
(1755, Přeštice – 1831, Vídeň)
Vlastenecký básník, tvůrce duchovní poezie. Civilním povoláním kněz. Od roku 1783 působil tři roky ve Slabcích jako kaplan na zdejším zámku. Svému působišti věnoval sbírku Písně křesťanské pro slabeckou osadu k veřejným a domácím službám božím (1785).

Jakub Rafael Macan
(1793, Radnice – 1849, Slabce)
Kněz a spisovatel, autor lidových náboženských textů (Příjemné večery neboli pěkné pravdivé příběhy, Ježíš Kristus v 14 nedělních kázáních a další). Od roku 1827 působil jako lokalista v Rousínově, od roku 1829 byl farářem ve Slabcích, kde zůstal až do své smrti. Je pohřben na místním hřbitově.

Otto Hořejší
(1857, Modřejovice - 1937, Gorna Orechovica - Bulharsko)
Malíř. Od roku 1882 působil v Bulharsku, kde se kromě umělecké činnosti věnoval výuce malířství. V bulharštině napsal i několik odborných příruček. Z jeho prací stojí na předním místě obraz sv. Cyrila a Metoděje pro dvorní kapli v Sofii a divadelní opona ve Velkém Trnovu. Za zásluhy o československo-bulharské sblížení byl vyznamenán řádem Českého lva. Otto Hořejší se narodil v hájovně Polánec u Modřejovic.

Karel Bauda
(1859, Slabce, dvůr Sadlno - 1912, Záhřeb v Chorvatsku)
Hudební skladatel. Od roku 1879 působil jako violista, korepetitor a později kapelník v divadle v chorvatském Záhřebu. Je autorem řady skladeb klasické i populární hudby a dvou operet.

Václav Čech
(1866, Nezabudice - 1931, Šlovice)
Pokrokový mlynář a elektrárník, obětavý průkopník elektrifikace Křivoklátska a Rakovnicka. V letech 1918-1919 vybudoval ve Slabcích moderní elektrický válcový mlýn, první elektřinou poháněný mlýn v Československu. Mlýn zásoboval elektřinou ze své hydroelektrárny ve Šlovicích, uvedené do provozu v roce 1917. Čechova šlovická hydroelektrárna dodávala elektrický proud i do veřejné sítě ve Slabcích, uvedené do provozu v roce 1920. Slabce byly první elektrifikovanou obcí Rakovnicka a první obcí Rakovnicka s veřejným prostranstvím osvětleným elektrickými lampami.

Alexis princ z Croÿ-Dülmen
(24. 2. 1910, Slabce - 2002, Aicha vorm Wald v Německu)
Šlechtic, majitel velkostatku Slabce v letech 1931-1945, nezištný dobrodinec svého rodného kraje a ochránce jeho historických památek. Za nacistické okupace v letech 1939-1945 prokázal bezpříkladné hrdinství záchranou jednotlivců i celých rodin před nacistickou perzekucí. Za záchranu svého života mu mj. vděčili obyvatelé Všetat a Skřivaně, uvěznění při zátahu nacistů na československé výsadkáře, vysazené na Křivoklátsku, v roce 1944. Navzdory nebezpečí, kterému svým jednáním vystavil sebe i svou rodinu, se zasloužil o jejich propuštění a návrat domů. Před nacisty zachraňoval i hodnotné historické památky zdejšího kraje, především zvony, potravinami zásoboval partyzány ve zdejších lesích atd. Bezprostředně po nacistické kapitulaci byly zásluhy Alexise Croÿe veřejně uznány a stvrzeny desítkami podpisů vděčných obyvatel zdejšího kraje, jednotlivců i celých obcí. 

 

 

Stránka

Barbora Nerudová.

Barbora Nerudová.

Barbora Nerudová - pracovna Jana Nerudy.

Barbora Nerudová - pracovna Jana Nerudy.

Barbora Nerudová - křestní list.

Barbora Nerudová - křestní list.

Barbora Nerudová - kresba Karla Müllera.

Barbora Nerudová - kresba Karla Müllera.

Pravoslav Kotík (asi 1935).

Pravoslav Kotík (asi 1935).

Pravoslav Kotík (60. léta).

Pravoslav Kotík (60. léta).

Pravoslav Kotík - Rodinné ticho (1922).

Pravoslav Kotík - Rodinné ticho (1922).

Pravoslav Kotík - Studentská láska (1926).

Pravoslav Kotík - Studentská láska (1926).

Karel Burian s řády za umění.

Karel Burian s řády za umění.

Karel Burian jako Tristan.

Karel Burian jako Tristan.

Karel Burian (vpravo) s bratrem Emilem.

Karel Burian (vpravo) s bratrem Emilem.

Karel Burian - plakát k vystoupení.

Karel Burian - plakát k vystoupení.


Stránka