Navigace

Obsah

Nová kniha o Slabcích a okolí

KRÁL PĚVCŮ KAREL BURIAN
A DALŠÍCH 80 HISTORICKÝCH OSOBNOSTÍ
MĚSTYSŮ A OBCÍ MIKROREGIONU BALKÁN

Knihu napsal Roman Hartl, vydalo Sdružení obcí mikroregionu Balkán.
Knihu koupíte za 299 Kč na Úřadu městyse Slabce nebo v knihkupectví MK na Husově náměstí v Rakovníku

Osobnosti

Kniha obsahuje životopisné medailony těchto osobností:
(tučně jsou vyznačené osobnosti spjaté svým životem a dílem
s místními částmi městyse Slabce)
 

Karel Burian, Alexandr Brandejs, Joachim Barrande, Karel Bauda, Edvard Beneš, Alexis princ z Croÿ, Čechové - mlynáři a elektrárníci, Jan Ladislav Černý, Josef Dobrovský, Josef Fojtík, František Hartman, František Hejda, Jan Heller, Otakar Hendrich, Hildprandtové z Ottenhausenu, Josef Hořejší, Otto Hořejší, Karel Hůlka, Žofie Chotková, Miroslav Ivanov, Josef Antonín Janiš, Bedřich Janovský, Ferdinand Janovský, Rudolf Jirkovský, Sebald Jirotka, Mikuláš Karlach, Ladislav Klicman, Max Konopásek, Prokop Konopásek, Václav Konopásek, Václav Korf, Pravoslav Kotík, Jiří Kratochvíl, Jan Evangelista Krbec, Antonín Kukla, Vilém Kuthan, František Ledvinka, Jakub Rafael Macan, František Macák, Alois Mach, Jan Maloch, Antonín Mánes, Karel Markup, Václav Markup, Václav Matoušek, Jan Neruda, Barbora Nerudová, Robert Nostic-Rieneck, Václav Nováček, Bohumil Pánek, František Pánek, Jaroslav Pánek, František Pergler, František Polánek, Jan Evangelista Purkyně, Jan Renner, Emil Roos, Antonín Řenč, Jakub Scheller, Ferdinand Schenk, Karl Schenk, Jan Sixta, Karel Souček, Květoslav Spurný, Zdeněk Spurný, Václav Stach, Jan Nepomuk Sýkora, Karel Šimanovský, Antonín Šíma, Matěj Šíma, Josef Štolba, František Tesař, Ladislav Tesař, Čeněk Trögler, Růžena Charlotta Urbanová, Antonín Vimmer, Petr Vostatek, Vošmíkové - kováři a hodináři, Antonín Jaroslav Vrťátko, František Zuska.

 

Doslov autora

„Měl bys to všechno napsat,“ vyzval mě před bezmála dvěma lety starosta městyse Pavlíkov Miroslav Truxa, když jsme se na statku u Faflíků v Rousínově dali do řeči po mé přednášce o osudových ženách Karla Buriana. Jeho vybídnutí se netýkalo jen právě vyslechnutého vyprávění, poukazoval povšechně na mé, postupem času nashromážděné
vědomosti o historických osobnostech zdejšího kraje, které jsem příležitostně uplatňoval při kulturně-osvětových přednáškách a v příspěvcích do různých periodik.

Upřímně míněná výzva Miroslava Truxy na mě zapůsobila.

Souhlasil jsem.

Úkol, který jsem si předsevzal vykonat, se brzy vymkl z původních skromných obrysů. Pátrání v kronikách, archivech nebo knihovnách přinášelo netušenou žeň. Další a další historické osobnosti zdejšího kraje vystupovaly ze zapomenutí a zaujímaly své zasloužené místo na stránkách vznikající knihy.

Po dvouletém úsilí odevzdávám čtenářům výsledek svého snažení s podotknutím, že osmdesát jedna osobností, které jsem v této knize formou životopisných črt a biografických zlomků představil, netvoří úplnou přehlídku všech historických osobností zdejšího kraje, jejichž jména si zaslouží, aby byla vyslovována s úctou a respektem. Čas, který jsem měl
k dispozici, mi však bohužel nedovolil objevit další.

Touto knihou odevzdávám první nepatrnou splátku uznání, které česká kulturní veřejnost dluží světoznámému pěvci Karlu Burianovi, rodákovi z Rousínova. Přestože od předčasné smrti tohoto fenomenálního umělce uplyne v příštím roce už 90 let, přináší tato kniha vůbec první ucelený obraz jeho životních a uměleckých peripetií. Po úmorném vyhledávání a skládání životopisných střípků vznikla mozaika, která konečně ukazuje příběh „Krále pěvců“ v jeho závratné slávě i kruté tragice.

S nemenší pečlivostí a vytrvalostí jsem ovšem přistoupil i k životopisným črtám dalších výrazných osobností zdejšího kraje, které navzdory svým enormním zásluhám či vykonanému dílu stojí v nezaslouženém a z naší strany nevděčném ústraní.

V první řadě je to princ Alexis Croÿ, o jehož poválečném vysídlení z rodných Slabec stále panuje falešná představa jako o aktu spravedlnosti, ačkoliv nezvratná fakta vypovídají o opaku.

Když v roce 2011 syn Alexise Croÿe, tehdy osmasedmdesátiletý Maximilian, poprvé po šedesáti letech navštívil svůj bývalý dětský pokoj na zámku ve Slabcích, který musel v roce 1945 za dramatických okolností opustit, dokázal přitom vyjít schodiště do druhého patra
zámku, přestože za jiných okolností by to pro jeho nemocné nohy byl nesplnitelný úkol.
Na ono vítězství vůle Maximiliana Croÿe jsem často při psaní životopisné črty jeho otce myslel. Dodávalo mi odvahu vystoupit z bezpečné lhostejnosti a podat příběh Alexise Croÿe podle pravdy, přestože bolí.

Během uplynulých dvou let se mi v čase stráveném ve společnosti zdejších historických osobností stále vracela myšlenka o nezastupitelné důležitosti lidí, kteří dokáží nezištně podněcovat a povzbuzovat druhé k uskutečnění velkých cílů. Bez přispění Zikmunda Wintra a Karla Hůlky by se Karel Burian zřejmě stal jen úspěšným právníkem a hudba by v jeho životě hrála jen druhé housle. Šikovný učedník v rakovnickém Havlíčkově kamenosochařství Josef Fojtík by nevyrostl v elitního sochaře nebýt učitelů Václava Trejbala a Františka Lexy, kteří rozpoznali jeho talent a dopomohli mu na renomovanou
sochařskou školu v Hořicích. Jan Evangelista Purkyně by neuskutečnil své epochální vědecké objevy nebýt štědrosti barona Františka Hildprandta, pána na Blatné a Slabcích, který mu svou nezištnou štědrostí umožnil vystudovat lékařství.

Podobných příkladů je na předcházejících stránkách více a koneckonců ani tato kniha by zřejmě nikdy nevznikla, nebýt oné věty pronesené Miroslavem Truxou tenkrát v Rousínově.

„Měl bys to všechno napsat.“

Tady je výsledek.

Roman Hartl
Slabce 29. července 2013