Čtení o Slabcích

Čtení o Slabcích
aneb Zajímavosti z historie našeho městyse

Ještě jednou o choleře v Modřejovicích

Autentickou zprávu o průběhu cholerové epidemie v Modřejovicích v roce 1866 zaznamenal do kroniky slabecké římsko-katolické farnosti tehdejší duchovní správce, farář Mikuláš Karlach (pozdější probošt Vyšehradské kapituly): „V osadě mé obmezila se (cholera) na pouhé Modřovice a tu zase řádila ponejvíce v chaloupkách podél potoka se nacházejících. Roznemohlo se během jediného měsíce (17. 9. – 21. 10.) přes šedesát osob, z nichž 36 zemřelo. Nejen, že jsem všecky řádně zaopatřil svatými svátostmi umírajících, ale mimo to jsem všechny nemocné každodenně navštívil a poněvadž nikoho nebylo, kdo by nemocných obsluhoval a zemřelé do rakví ukládal (i nejbližší příbuzní se toho vzdalovali), postaral jsem se o muže, jenž by tuto službu konal, jakož jsem i na knížeti pánu zvláštní povoz vyprosil, jenž by nebožtíky každodenně zrána zadem kolem parku přímo na hřbitov převážel. Zemřelí byli ode mne zdarma pochováni.“
Vloženo 25. 9: 2024
 

Znovu o choleře v Modřejovicích

Epidemie cholery v Modřejovicích se slohová práce Jiřího Kratochvíla, tehdy žáka slabecké školy, kterou v září 1937 uveřejnil Vlastivědný sborník okresu rakovnického s Křivoklátskem a kralovického s Manětínskem. Příspěvek nesl název „Cholera“ a obsahoval následující líčení: „Děda Pidrman vypravuje o choleře v Modřejovicích: Bylo to nedlouho po odchodu Prušáků. Kde se vzala, tu se vzala, v Modřejovicích vypukla cholera. Bylo to strašné. Můj otec byl hrobařem a já jsem mu pomáhal. Nestačili jsme ani vykopávat hroby, jak lidé umírali. I celé rodiny vymřely. Jako kdyby to včera bylo. Pochovali jsme s otcem na pětašedesát zemřelých. Jednoho dne jsme jeli Modřejovicemi do Kubojc mlýna. Potkám jednu známou a povídám: „Tak co, tebe se ta choler ještě nechytla?“ Známá usměvavě povídá: „Mně se cholera vyhýbá.“ Jeli jsme ze mlýna domů. V Modřejovicích slyšíme zvonit hranu. Ptám se, kdo to zas zemřel. Překvapilo nás, když jsme slyšeli, že právě zemřela známá, kterou jsme cestou do mlýna potkali. Než jsme semleli, cholera ji přece vzala.“
Vloženo 25. 8. 2024
 

Cholera v Modřejovicích v roce 1866

Epidemie cholery, kterou v roce 1866 přinesla do Čech prusko-rakouská válka, těžce zasáhla i Modřejovice. První tamní případ úmrtí na choleru zaznamenaný v matrice římsko-katolické farnosti ve Slabcích je z 18. září 1866, kdy v Modřejovicích zemřely dvě děti nádeníka Františka Macáka z čp. 61 – devítiletý Antonín a teprve roční Johanna. O den později podlehl choleře i jejich otec František a 22. září jejich sestra, dvanáctiletá Marie. Obětí rychle přibývalo a do 21. října zemřelo v Modřejovicích na choleru celkem 36 lidí. Poslední obětí zaznamenanou v matrice byla 21. října 1866 sedmdesátiletá Anna Moravcová z čp. 8.
Vloženo 25. 7. 2024
 

Grunt Šnoblův a Šmídův ve Slabcích

V roce 1935 vyzvaly noviny „Venkov“ vyzval své čtenáře, aby se redakci přihlásily selské rody, které hospodaří na svém statku (gruntě) alespoň sto let. „Článek má velký ohlas,“ sdělil Venkov 7. února. Hned v prvních dnech od uveřejnění výzvy, obdržela redakce řadu odpovědí. Jedna z nich dorazila také ze Slabec, respektive z Újezdce. Rolník Fr. M. Šnobl z Újezdce Venkovu napsal: „Ve farní matrice ve Slabcích u Rakovníka, která je zachována od roku 1685, uveden jest náš rod Šnoblův na gruntě č. 1 už tohoto roku. Druhá rodiny Šnoblů na č. 2 v Újezdci hospodaří také asi tak dlouho. Kdy před tím přišly naše rody do obce, nemohl jsem dosud zjistit. Historicky zjištěno, jest náš rod ve Slabcích na gruntě nejméně 350 roků! Na gruntě č. 9 ve Slabcích hospodaří rod Šmídů také tak dlouho.“
Vloženo 25. 6. 2024
 

Urazil svatého Mikuláše

Velmi neobvyklý případ se dostal před soud v roce 1873. Obžalovaným byl kramář Mikuláš Peer, který při Mikulášské pouti ve Slabcích urazil… svatého Mikuláše. Noviny „Posel z Prahy“ přinesly o případu následující soudničku: „O svatém Mikuláši bývá v Slabcích pouť. Kramáři a perníkáři těšívají se na ni a když jim to sklapne a prší, bědujou a klejou jen což. Pouť ve Slabcích se jim špatně vydařila, pršelo po celý cen, takže ani vyložit nemohli. Kramář Mikuláš Peer stál po celý den pod plachtou svého krámku a toužebně hleděl na všechny strany, brzo-li se bude vyjasňovat. Nevyjasňovalo se,  přšelo až do večera, jako když z konve leje. Peer byl mrzut a zašel z sišperace do kořalny na  žejdlíček breberky. Cestou domů zahrozil holí proti kostelu sv. Mikuláše a zvolal: „Ty ses mi patrone Mikuláši pěkně vycajchnoval!“ Přidal ještě několik tučných slov, která slyšel okolo jdoucí četník, a ten udal Peera co rouhače u soudu. S Peerem zavedeno bylo hned vyšetřování pro přčin uražení zákonem uznané církve. Obžalovaný popíral, že by byl slova ta pronesl, soud uznal ho přesto vinným a odsoudil ho k čtrnáctidennímu vězení zostřeného jedním postem.
Vloženo 13. 5. 2024

Karel Vilém Tuček

Málokdo ví, že prvním působištěm učitele a spisovatele Karla Viléma Tučka (1848-1922). Rodák z Pacova na Pelhřimovsku psal historické povídky pro mládež (Krok a jeho dcery, Hrad Radyně, Zbraslavský poklad, Braniboři v Čechách atd.) a divadelní hry. Vystudoval učitelský ústav v Praze, načež se stal podučitelem v Rousínově. Jeho velkou zálibou bylo divadlo, kterému se věnoval i v Rousínově. Jak se dozvídáme z jeho životopisu, otištěného jako předmluva jeho historické povídky Kníže-hrdina (1887) v Rousínově „založil divadlo ochotnické, na němž často hráváno a z her čisté výnosy na učebné pomůcky a potřeby školní pro chudé dítky věnovány.“ Po odchodu z Rousínova působil Tuček jako učitel, později řídící učitel ve Šťáhlavech na Plzeňsku.
Vloženo 15. 4. 2024
 

Poklad starých mincí

V roce 1886 se ve Svinařově našel poklad starých mincí. O nálezu informovaly 14. dubna noviny Čech: „Ve Svinařově blíže Slabec u Rakovníka nalezli a rozebrali zedníci při kopání základů k nové stodole na sadě rolníka Václava Zusky staré mince, bezpochyby v třicetileté válce tam uschované. Jsou větší (snad groše) a menší (grošíky) stříbrné. Nápis na velikých zní – Mathi I. D. G. Rom. imper. august. Na druhé straně nápis – Civita Campen. Na jedné straně císařský orel, na druhé znak na všech sice podobný, ale v jednotlivých políčkách různými předměty vyplněný. Na malých mincích raženo – Moneno Reg. Pol., ve znaku 24 a jsou mezi sebou různé. Mnoho-li jich bylo, nemožno určit; zedníci je rozebrali. Jeden z nich, Polcar v Rousínově, měl jich asi 25 velikých a 10 malých a dosud má asi 25 kusů a rád je prodá.
Vloženo 10. 2. 2024
 

Učitel Jan  Heller

Devátého prosince 1801 se narodil učitel Jan Heller, který působil v letech 1829-1873 jako učitel školy ve Slabcích. Zemřel 9. ledna 1886 v Plzni a katolický časopis Čech o něm v jeho nekrologu napsal: „Dne 9. ledna tohoto roku zesnul v Pánu v Plzni na odpočinku pan Jan Heller, bývalý vzorný učitel a ředitel kůru v Slabcích. Narozen roku 1801 působil zpočátku po několik let co podučitel velmi horlivě v Staré Boleslavi, odkud pak tehdejším patronem svobodným pánem z Hildprandtů povolán byl na školu slabeckou, kde při svém chatrném zdraví tělesném, po čtyřicet let neúnavně působil nejen co pravý katolický učitel a vychovatel mládeže ve škole, která tehdáž, pouze o dvou třídách, školními dítkami byla přeplněna, nýbrž i při chrámu Páně farním, co dovedný a pilný ředitel kůru tak sice, že odchoval značný počet zpěváků a hudebníků, kteří nyní vedle svého řemesla i hudbou chléb svůj vydělávati si mohou. V uznání svého velmi záslužného a vzácného působení byl v Pánu zesnulý u příležitosti svého odchodu na odpočinek roku 1873 od Jeho apoštolského Veličenstva vyznamenán zlatým záslužným křížem. Proto vyvolala zvěst o úmrtí tohoto věrného pracovníka na národa a církve roli dědičné všeobecnou upřímnou soustrast na osadě slabecké.
Vloženo 30. 11. 2023
 

Hospoda na faře

Že se hřích nevyhýbá ani faře, ukazuje historická epizoda, kterou v roce 1940 zaznamenal vědecký časopis Hlídka: „V polovici XVI. století byla na faře ve Slabcích hospoda, v níž pivo prodávali a denně se rvali. V zápise utrakvistické konzistoře z roku 1532 čteme: Kněz Petr obeslán jest, že svou věc nekněžsky vede, dává se v krčmování, v opilství se sedláky, k sobě sekyrkami házejí a strach, aby někdy k mordu nepřišlo, jako prvé se jemu přihodilo:“ Šenkování piva a vína na farách bylo v té době nešvarem, který se rozmohl po celých Čechách i Moravě.
Vloženo 20. 10. 2023
 

Na jednom gruntě 350 let

V polovině třicátých let pořádal deník venkov anketu zaměřenou na selské rody, hospodařící již po několik generací na jednom "gruntu". Redakci se přihlásil i rolník Fr. M. Šnobl z Újezdce. Ve svém dopise napsal: Ve farní matrice ve Slabcích, která je zachována od roku 1685, uveden jest náš rod Šnoblův na gruntě č. 1 už tohoto roku. Druhá rodina Šnoblů na č. 2 v Újezdci hospodaří také asi tak dlouho. Kdy před tím přišly  naše rody do obce, nemohl jsem dosud zjistiti. Historicky zjištěno, jest náš rod ve Slabcích na gruntě nejméně 350 roků! Na gruntě č. 9 ve Slabcích hospodaří rod Šmídů také tak dlouho.
Vloženo 20. 9. 2023
 

Pedagogické počátky Ferdinanda Janovského

Slabecký rodák Ferdinand Janovský (1839-1888) patřil k výrazným osobnostem českého zemědělského školství v 19. století. Syn zámeckého zahradníka působil jako učitel na zemědělských (hospodářských) školách v Táboře a Horních Heřmanicích ve Slezsku. Jako zdatný pedagog, uplatňující své pokrokové názory, směřující k racionálnějšímu a výnosnějšímu zemědělství, se však Ferdinand Janovský projevoval již během svého působení ve službách majitele slabeckého panství, hraběte Nostice, jak dokládá i následující článek, otištěný v časopise Pokrok hospodářský v lednu 1864 a podepsaný slabeckým farářem Mikulášem Karlachem: Úvahy o poslední schůzi hospodářského odboru Rakovnického naplnily nás nemalým potěšením, neboť bylo nám z nich poznati, jak vřelého přítele a buditele zdárného pokroku má jak krajina naše, tak hospodářská vědě zvlášť v panu Ferdinandu Janovském, správci lihovaru v Slabcích. Jeho jasnými důvody a přesvědčeností nabytou bylo nám ale také poznati, že největší vada v hospodaření naší krajiny záleží v zneuznalosti hospodářství střídavého a v nedokonalém i skrovném chovu dobytka, jenž přece jest základem všeho blahobytu na statcích. Vše naslouchalo napnutě slovům, jimiž tak vřele odporučoval nám a tresť střídavého hospodářství vykládal. Mnohý z přítomných hospodářů by ochotně byl propůjčil statek svůj k systemizování a k uvedení střídavého hospodářství v něm, kdyby p. F. J. byl pánem času svého a síly své. Proto jest zajisté žádoucno velice, aby tak bujará a nadějná síla, jakouž v p. F. J. poznáváme, došla vbrzku samostatnějšího postavení, snad na některém učilišti, kdež by v prospěch jak vědy, tak výkonného hospodářství přeblaze mohl působiti. Ostatně těšíme se, že věren přípovědi dané, v přednáškách svých o střídavém hospodářství tímž praktickým způsobem, jako minule, pokračovati bude v příštích schůzích našeho odboru, za čež vřele díky naše a srdečné „Na zdar!“ jemu již napřed voláme.
Vloženo 15. 8. 2023
 

Zásluhy Mikuláše Karlacha o Slabce

Prvním Čestným občanem Slabec byl v roce 1869 jmenován tehdejší slabecký farář Mikuláš Karlach. Důvody, které ke jmenování vedly, shrnuli tehdejší představitelé obce v jmenovací listině, která zněla: „Mikuláši Karlachovi, doktoru filosofie, starostovi okresního zastupitelstva křivoklátského, činnému údu okresního výboru rakovnického, velezasloužilému faráři slabeckému atd. Zásluhy, jaké Jste si ráčil, důstojný pane, devítiletým téměř již působením co duchovní správce osady slabecké získati ve středu našem, jsou nepočetné. Ráčil jste zejména nádherným takřka leskem vyzdobiti farní chrám náš, zčásti i rozšířiti, a pořád ještě neustává péče Vašnostina domu Božímu nových a nových okras přivtělovati. Hřbitov farní jen snahou Vaší rozšířen, ohražen a důstojně upraven; nejnověji pak ráčil Jste na něm i slušnou kapli ponejvíce vlastním nákladem zbudovati a potřebnou nadací pro všecky budoucí časy opatřiti. Nemenší snahu ráčíte věnovati vychování mládeže naší, vzdělávaje ji netoliko pilně slovem, ale hlavně výtečným příkladem vzorné mravnosti a obětovné snaživosti Své. Občanskými ctnostmi ráčíte vynikati. Nejen, že v kruhu obcí Vaší správě svěřených ráčíte buditi všemožně ducha pokroku a samosprávě všemi silami Svými ráčíte býti na ruku; ale rozkládaje činně neobyčejnou znalost Svou zákonní v prospěch všeho občanstva i do dvou okresních výborů, zasloužil Jste nestranným jednáním Svým vedle důvěry celými okresy Vaší důstojnosti skvěle najevo dané ovšem hlavně dík náš. Nejnověji konečně ráčil jste postaviti si zaražením slabeckého Oulu tak skvělý pomník pro všecku budoucnost a zavděčiti si v popředí chudobnou třídu obyvatelstva celé slabecké krajiny, že nepřestaneme za to nikdy žehnati příchodu Vašemu k nám a vypravovati mnoho dobrého potomkům svým o Vás. Ač Jste si tedy ráčil těmi a jinými mnohými zásluhami o nás a o dobro lidu skvělejší zasloužiti odměny, račte přece, důstojný pane, na důkaz upřímné vděčnosti, všestranné důvěry a lásky naší přijmouti laskavě aspoň přítomné skromné osvědčení, jímž Vás veškeré obecní zastupitelstvo slabecké jednohlasným usnešením svým jmenuje čestným občanem spojených obcí Slabce, Svinařova a Skupé.“ Dne 17. února 1869, podepsáni: F. Mužík, starosta, Václ. Hendrych, ob. starší, Fr. Vávra, ob. starší, Jos. Kraus, ob. starší, A. Bureš, výbor, F. Mužík, výbor, Jos. Macák, Martin Holý, Václ. Fürst, výbor, V. Knot, výbor, F. Hubáček, Fr. Králička.
Vloženo: 10. 7. 2023
 

Dvě stodoly vyhořely

24. ledna 1906 přinesly noviny Národní politika zprávu, že "dne 20. ledna 1906 vypukl na panství knížete Croye ve Slabcích oheň ve dvou stodolách, v nichž byly velké zásoby slámy a jetele, jakož i několik hospodářských strojů. Oheň se šířil s velikou rychlostí a za nedlouhou dobu vyhořely obě stodoly až do základů." K požáru se dostavily hasičské sbory z okolních vesnic, "ale na uhasení plamenů nestačily. Ve velkém nebezpečí byla sama vesnice Slabce, kamž prudký vichr zanášel oharky na doškové střechy. Jediné štěstí pro všecky obyvatele byla ta okolnost, že před tím napadl sníh a střechy jím byly dostatečně kryty a chráněny. Jak se praví, byl oheň založen."
Vloženo: 10. 6. 2023