PKOS 1
Pamětní kniha obce Slabce, I. díl
Založena 1915
Kronikáři Josef Fišer a Božena Haselmanová-Sýkorová
Úvod
Založení kroniky usneseno bylo ve schůzi obecního výboru dne 6. května léta Páně 1915. Přítomni byli: Petr Bureš, starosta; Josef Kilinger, I. radní; Václav Rezek, II. radní; Václav Vodvářka, III. radní; František Mužík, Václav Mužík, Josef Ledl, Adolf Dolejš, členové obecního výboru.
Pamětní kniha obce Slabce, ač ještě nepsaná, má už své osudy.
Prvním kronikářem byl zvolen obecním zastupitelstvem v Slabcích dne 25. července 1915 Alois Dolejš, učitel ze Slabec. Poznámkový sešit ku pamětní knize obsahuje zápisy jeho z doby světové války a po ní do roku 1920.
V době nových voleb popřevratových zvolen do obecního zastupitelstva v Slabcích také MUDr. Josef Procházka, zdejší obvodní lékař, a stal se náměstkem obecního starosty. Ten vyžádal si poznámkový sešit i pamětní knihu, že sám obé povede. Avšak po 3 letech vrátil vše bez poznámky tak, jak to byl přijal.
Poté zůstala pamětní kniha bez kronikáře, až 15. ledna 1928 byl jím zvolen podepsaný.
Od 1. září 1926 je očitým svědkem událostí tu zaznamenaných.
1. I. 1930
Josef Fišer
Kronikář - Životopis jeho
Dne 18. ledna doručeno mi bylo oznámení, že jsem byl ve schůzi obecního zastupitelstva v Slabcích dne 15. ledna 1928 zvolen kronikářem obce zdejší. Zároveň byla mně předána pamětní kniha obce a příruční poznámkový sešit s různými záznamy. Považoval jsem za svou povinnost úkol mně určený na se vzíti a počínám zápisy do pamětní knihy obecní svým stručným životopisem.
Narodil jsem se v Šanově u Rakovníka roku 1872, kde otec můj byl zedníkem a domkářem v čísle popisném 86. Po vybytí školy obecné v rodišti a nižší reálky v Rakovníce absolvoval jsem Český ústav ku vzdělání učitelů v Praze v letech 1889 až 1893. Na to byl jsem ustanoven podučitelem na obecní škole v Senomatech a po roce v Nesuchyni; po zkouškách učitelské způsobilosti stal jsem se definitivním podučitelem v Petrovicích (1896) a po 6 letech dostal jsem definitivní místo učitelské v Hudlicích, kde jsem působil 9 ½ roku. V únoru roku 1911 službou dostal jsem se jako řídící učitel do nedalekých Hřebečník a tam jsem zůstal až do vypuknutí války světové, odkudž jsem odešel dne 9. září 1914 jako voják za válečným řemeslem.
Po půlčtvrtém roce válečných útrap na srbské a italské frontě byl jsem ustanoven řídícím učitelem v Křivoklátě; tam dočkal jsem se převratu a zůstal jsem tam až do 31. srpna 1926. Posledních pět let křivoklátských učil jsem na tamní měšťanské škole, kterou jsem jako předseda místní školní rady křivoklátské pomáhal budovati. Tam jsem byl také politicky činný jako člen výboru v okresní organizaci Národní demokracie, jež mne vyslala do obecního zastupitelstva v Křivoklátě a do okresní správní komise tamtéž vedle jiných ještě institucí, kde měla zastoupení. Před odchodem z Křivoklátu vzdal jsem se členství v Národní demokracii a více jsem politicky nevystupoval.
1. září 1926 ustanoven jsem byl ředitelem obecné a měšťanské školy v Slabcích, kde jsem ihned službu nastoupil.
Slabce, 1. Ledna 1930.
J. Fišer
Kronikář - životopis
Jelikož od přesídlení mého předchůdce ředitele Jos. Fišera kroniku žádný po 2 roky nevedl, ani poznámek nečinil a jiného kronikáře nebylo, z lásky k věci nabídla jsem se sama jako zdejší rodačka obci, že kroniku povedu, načež jsem byla ve schůzi obecního zastupitelstva dne 31. 1. 1934 zvolena obecní kronikářkou, kronika mně předána a počala jsem psáti.
Narodila jsem se dne 17. 2. 1888 ve Slabcích v čp. 7, v bývalém našem statku, kteréžto číslo domu náleží nyní M. Spalové. Vychodila jsem zdejší obecnou pětitřídní školu v letech 1894-1902 a po vykonání zkoušky navštěvovala jsem třetí ročník měšťanské školy 1902-1903 v Rakovníku. Nato jsem absolvovala učitelský ústav ku vzdělání učitelek na Kladně v letech 1903-1907. První místo nastoupila jsem jako zatímní učitelka na menšinové české škole v Mostě dne 1. 4. 1908, kde jsem působila až do roku 1909. V letech 1909 až 1913 učila jsem v Kopistech u Mostu, kde jsem vykonala také zkoušku učitelské způsobilosti. Z menšinového území dostala jsem se na křivoklátský okres a působila jsem v Nové Huti od roku 1913 až do 1. 9. 1923, kde jsem také přežila celou světovou válku. Ve válečné době byla jsem v tamním kostele na Nižboru varhanicí a regenschorim. Při varhaničení jsem nastydla a po řadu let jsem churavěla. V roce 1921 seznámila jsem se v Nové Huti s nynějším svým mužem Janem Haselmanem, za kterého jsem se dne 28. 9. 1922 v Nové Huti provdala.
Můj muž byl přeložen v roce 1922 na četnickou stanici do Slabec, kdež dodnes působí jako velitel četnické stanice a já od 1. 9. 1923 byla jsem rovněž přeložena do Slabec na zdejší školu a učila jsem zde až do 1. 3. 1926, kdy v době restrinkce na svou žádost odešla jsem do výslužby.
Bož. Haselmanová-Sýkorová
Slabce, dne 31. prosince 1945