PKOS 3
Pamětní kniha obce Slabce, I. díl
Založena 1915
Kronikáři Josef Fišer a Božena Haselmanová-Sýkorová
Dokončení nejstarší historie obce
Vančura dal kolem r. 1735 přestavěti tvrz na zámek od kamene a přičinil se, že tamní
fara knězem obsazena. R. 1746 usedl na Slabcích Josef Mikuláš Deym ze Střítec; od něho koupil panství slabecké Karel Josef Hildprant z Ottenhausenu a připojil je r. 1754 ke Krakovci. Rodina Hildprantova přikoupila pak Modřejovice a Zhoř, čímž povstalo nynější panství slabecké. R. 1847 byly řečené čtyry statky s hradem Krakovcem prodány svobodnou paní Karolinou Hildprantovou, rozenou hraběnkou z Nostic, hraběti Hugonovi Nostic z Rieneku, za kterého opraven zámek kdysi tak výstavný v ten způsob, že dnes nepoznáš, že to sídlo panské. Nebudiž nikomu divno, že sochy druhdy zámek zdobící byly roztlučeny na silniční štěrk.
R. 1866 koupil celé panství kníže Alex z Groyů a rodina jeho drží je dosud, ovšem v míře, v jaké jí je Pozemkový úřad státní po pozemkové reformě ponechal.
Přehled místopistný
Slabce dávaly a dávají dodnes celému okolí jméno „Slabecko“. Název „Za Balkánem“, jímž náš kraj nejnověji nazývají, se s pojmem Slabecka plně nekryje. Určitý a přesný obvod správní mělo Slabecko teprve za správy vrchnostenské (patrimoniální).
Slabce za patrimoniální správy
Pod správu panství slabeckého (Herrschaft Slabetz) náležely: Krakov, Tytry, Svinařov, Něm. Slabce, Slabce, Kostelík, Modřejovice, Rousínov, Skupá, Červený Zámek, Hořkov (Zhoř) a Nová Ves.
Jaroslav Schaller ve své Topographii král. Č. z r. 1785 pod tit. Panství Hořkov podává výčet osad, jež my s nepatrnými změnami pod panstvím slabeckým uvádíme. Blíže viz: Věstník Musea měst. v Rakovníce, č. 18, str. 91 a násl.
Po roce 1848
Slabce bývaly tudíž středem správy a tím i kulturního života okolí. Po zrušení nevolnictví
a roboty za samosprávy a vlády úřadů zeměpanských zůstaly jím dále, neboť ústřední správa velkostatku slabeckého měla četné úřednictvo a služebnictvo, byl tu patronátní úřad s farou katol., bylo tu zřízeno několik důležitých institucí jako poštovní úřad, obvodní lékař vedle panského, četnická stanice, židovská modlitebna s pohřebním družstvem, školy obecná česká, soukromá židovská německá, dále několik spolků okolí soustřeďujících vedle četného počtu řemeslníků, obchodníků a živnostníků, kteří víc na okolí, než na obec vlastní jsou odkázáni.
Život veškerý směřoval však víc na jih a západ tj. do Rokycanska a Kralovicka. S Rakovnickem bylo špatné spojení. Obchod s dobytkem, hlavně vepřovým, byl tu značný odedávna.
Teprve po roce 1865, kdy nejen politickou správou, ale i dobrou silnicí s krajem naším Rakovník byl spojen, vyvíjí se styky se světem i tímto směrem. Východ, tj. Křivoklátsko, zůstává Slabecku celkem cizí.
Po světové válce
Nová doba po světové válce změnila leccos i na Slabecku. Pozemková reforma z r. 1919 umenšila velkostatek slabecký jen na dvůr v Slabcích a na Sadlně s okolními lesy, zmizela ústřední správa s úřednictvem a služebnictvem až na několik společensky méně významných osob, nastalo nové rozvrstvení obyvatelstva dle příslušnosti politických stran, vytvořily se nové instituce osvětové i sociální na podkladě zákonném a obce projevují snahu po soběstačnosti v každém směru.
Slabecko dnešní
Slabecko dnešní tvoří již jen obce do Slabecka přiškolené, tj. Kostelík, Modřejovice, Novosedle, Skupá, Svinařov a Újezdec vedle vlastních Slabec, k nimž Malé Slabce již počítáme. Jen potvrzení zákona o obv. školách měšťanských může Slabcům ještě prospěti.